Polská gastronomie díl druhý: Tataři

[slideshow_deploy id=’4327’]

V dalším dílu věnovaném Polsku..

se budu věnovat jedné menšině, o které jsem si donedávna myslel, že se týká v poslední době pouze tolik diskutovaného Krymu. Jak již někdo z vás tuší, jedná se o TATARY.

Do Polska přišli Tataři na přelomu 14.-15. století s Litevským knížetem Vytautasem, který je přivedl ze svého tažení k Černému moři. Tito Tataři žili, a jejich potomci dosud žijí, v dnešní Litvě, Bělorusku a Polsku. Pro nás zřejmě nejznámějším potomkem tohoto etnika byl americký herec Charles Bronson, vlastním jménem Buchinsky.

V rámci mého putování po Polsku jsem se zastavil v oblasti Bialystoku, ve vesnici Kruszyniany (Krušiňany), v těsné blízkosti Běloruských hranic. Žije zde početná a především kulturně aktivní komunita Tatarů, kteří do této oblasti přišli v polovině 17-tého století a hlásí se k přímým potomkům mongolských Tatarů. Ve vsi je postaveno jakési Tatarské kulturní centrum, jehož součástí je i pro Tatary typická JURTA a samozřejmě restaurace s vyhlášenou tatarskou kuchyní a jejich specialitou, která je zaregistrována jako regionální produkt a tou je Pierekaczewnik.

Základem Tatarské kuchyně jsou těstoviny na různé způsoby, luštěniny, obiloviny, zelenina, skopové a vepřové maso.

Pierekaczewnik jsou vlastně takové italské lasagne a je dosti možné, že se tento starý recept jakousi oklikou přenesl z Mongolska do Itálie.

Výroba Pierekaczewniku je velice zdlouhavá a shrneme-li stručně recepturu, tak se skládá z pěti vrstev ručně vyváleného a roztaženého těsta na pizzu, kdy každá vrstva se potírá rozehřátým máslem a nakonec se na tuto obrovskou placku nanese mleté vepřové maso nebo mix s cibulí a vše se zaroluje do válce, následně vloží a zatočí do speciálního hrnce a vše se nechá zapéct v troubě nebo peci. Předesílám, že výroba vyžaduje určitou zručnost a paní Džamila, která se zde stará o chod restaurace i veškerého kulturního dění, si nechala výrobu označit známkou regionálního produktu spolu s dalšími 60 pokrmy typickými pro Tatary.

Jak jsem již předeslal, je zde postavena i Tatarská jurta, ve které je umístěn nábytek, který používali kočovníci. Je zde možnost vyjížděk na koni po velice hezkém okolí, kde žije veliké množství ptáků. Je to vlastně ráj pro všechny ornitology a fotografy. V obci se nachází taktéž mešita a tatarský hřbitov s půlměsíci, místo pro nás tradičního kříže.

Pokud hledáte místo v přírodě na nenáročné procházky nebo vyjížďky na kole v srdci pohostinné  tatarské komunity, kde ochutnáte zaručeně domácí a ručně dělané pokrmy, které jinde neochutnáte, jste určitě na správné adrese a všem návštěvu této oblasti vřele doporučuji.

Daniel Krysl

 

 

Fotogalerie:

[Best_Wordpress_Gallery id=”4″ gal_title=”Polsko díl druhý Tataři”]