Do divadla: IZOLOVAT, ALE ZACHOVAT

Divadelní dokument o Michailu Bulgakovovi, jeho životě a podivném souboji se Stalinem napsala Milena Steinmasslová

Deníky Michaila Bulgakova umožňují nahlédnout do vnitřního světa jednoho z největších spisovatelů 20. století. Deník, který si začal psát v roce 1921, mu státní moc o pět let později zabavila a trvalo další čtyři roky, než tři sešity vrátila. Proto se Bulgakov rozhodl, že s psaním deníku skoncuje, nicméně v roce 1933 požádal svoji ženu Jelenu Sergejevnu, aby založila svůj deník. A tak její zásluhou sledujeme autorovu tvůrčí činnost, každodenní boj s byrokracií, dohlédajícími orgány, jeho myšlenky i názory, zápas o možnost vlastního vyjádření i zkušenosti ze spolupráce s divadly, zmařené plány až po těžkou chorobu a smrt.

„Když chci najít odpověď na otázky, které ke mně přicházejí v přítomnosti a míří do budoucnosti, vyplatí se podívat do minulosti. Našla jsem tam člověka, jehož život a tvorba mi pomohly nalézt odpovědi,“ říká autorka hry Izolovat, ale zachovat a zároveň představitelka hlavní dvojrole Milena Steinmasslová.

Původně chtěla udělat jednoduchý literární pořad o tom, jak rozdílně vidí svět muž a jak žena. Postupně se nořila do deníků, jejichž zašifrovanost je na hranici srozumitelnosti, četla Bulgakovovy hry a romány, studovala i ostatní literaturu té doby. Nakonec došla k názoru, že mezi tisíci lidských osudů je ten Bulgakovův ojedinělý: „Nebyl to hrdina, nebyl to bojovník. Byl to člověk, který bytostně potřeboval psát a neuměl lhát. Tato vlastnost člověka, který nebyl statečný jinak než právě takto, vyvolala zájem psychopata jménem Stalin. Chtěla jsem říct, že i v totalitním režimu existuje cesta, jak nelhat. Není rozhodně lehká a nemusí skončit dobře,“ dodává Milena Steinmasslová.

Útvar, který vznikl, není psychologickou hrou, text nahlíží Bulgakovův život chvíli jeho vlastníma očima, chvíli očima jeho ženy. Postava Ďábla, tak podobná Wolandovi z Bulgakovova kultovního románu Mistr a Markétka, do tohoto příběhu také patří. Je to bytost, pro kterou čas nehraje žádnou roli. Vidí všechno, co Bulgakov prožívá, zároveň ví, co bylo předtím a co bude potom a nic ho zvlášť nedojímá. Postavy Tajemníka a Hudebníka komentují a posouvají příběh dopředu. Důležitou roli ve hře, stejně jako v Bulgakovově díle, hraje humor.