Dominikánská republika hostí turisty

Rok za rokem více a více

V zimě se od národa cestovatelů odloupne ta část, která před radovánkami na zasněžených svazích a běžeckých trasách dává přednost dovolené v teple a na slunci. Přečká tak kus nevlídného klimatu, panujícího doma. Stále větší oblibu mezi destinacemi, kde léto nikdy nekončí si získává oblast Karibiku. A zde stojí na prvním místě Dominikánská republika. Naše představa o této karibské republice – počínaje skvělými plážemi, přes bujné tropické přírodní scenérie, kulturně historické památky – některé na seznamu UNESCO – až po přátelské domácí obyvatele by nebyla úplná bez exotické, atraktivní gastronomie. Dominikánci chovají vášeň pro svou národní kuchyni, jídlo je dnes kreativní součástí jejich životů. Nelze se divit – mají z čeho vybírat a tvořit. Na ostrově se nabízí bohatý výběr surovin i ingrediencí a tak vzniká nepřeberná paleta chutí. Od nepaměti je dominikánským receptem na šťastnou rodinu čerstvé jídlo, jehož svůdné vůně zanechají trvalé vzpomínky od dětství až po dospělost.

Za španělské kolonizace tu mnoho španělských jídel získalo svůj nový domov. Také řada afrických jídel a pokrmů indiánů Taíno, kteří byli původními obyvateli Dominikánské republiky, zůstala populární a zachovává si svoji původní chuť až do současnosti. Dominikánská kuchyně má mnoho společného s gastronomickými tradicemi ostatních větších karibských ostrovů. Mezi nejoblíbenější pokrmy v Dominikánské republice patří Sancocho , Pastel en Hoja, Moro, Mofongo, Locrio, La Bandera (kombinace rýže a fazolí), Casabe nebo Plátano. Tropické ovoce jako papája, ananas, sladké banány a mango se konzumují průběžně, nejen k snídani, ale i po zbytek dne – ať už jde o čerstvé ovocné šťávy nebo samotné nezpracované plody. Národní dominikánský oběd se nazývá „La Bandera Dominicana“ neboli vlajka Dominikánské republiky. Skládá se z dušeného masa, bílé rýže a fazolí. Existuje celá řada variant této chutné trikolóry. Fazole mohou být černé, červené nebo bílé. Rýže je bílá a jí se s masem, s kukuřicí nebo se zeleninou. Maso může být kuřecí, hovězí, vepřové, ale i kozí. Přílohou je zpravidla salát nebo smažený banán. Oblíbená je i „salsa criolla“ – kreolská omáčka. Jde o zeleninovou omáčku s cibulí, paprikou a rajčaty. Omáčka se velmi často podává k rybám, krevetám, kuřecímu masu. Další populární omáčkou je „al ajillo“ – česneková omáčka, popř. „la crema“ – obdoba nám dobře známého bešamelu. K dominikánské snídani se jí jednoduchý sendvič s horkým nápojem nebo sklenicí ovocné šťávy. Velmi oblíbené je tzv. mangú (kaše z banánů druhu plátano) s vejci natvrdo a osmaženým salámem s cibulkou.

Svůj ráz mají v Dominikánské republice víkendové dny. Pro většinu obyvatel jsou příležitostí k setkání s ostatními členy rodiny nebo přáteli. Ani zde nesmí chybět dobré jídlo a pití. Typickým pro tutochvíli je „Sancocho“, které se obyčejně skládá z několika typů kořenové zeleniny, jako je yuca, ñame, yautía, mapuey a další. Zelený banán, tzv. plátano, a koriandr jsou také důležitou ingrediencí tohoto pokrmu. Většina „Sancocho“ receptů obsahuje hovězí, kuřecí nebo vepřové maso, ale skutečně luxusní „Sancocho“ pro mimořádné příležitosti se nazývá „Siete Carnes“, protože obsahuje sedm druhů masa. O vánočních svátcích, kdy se schází celá rodina, se peče selátko (lechon asado), připravuje se moro de guandules (rýže a hrách) a bramborový salát. O Velikonocích je to pak unikátní „habichuelas con dulce“ – sladké boby.

V různých částech ostrova můžeme pokračovat v objevování místních specialit. Jihovýchod země byl osídlen přistěhovalci z anglicky hovořících ostrovů Karibiku. Ti s sebou přinesli „johnnycakes“ – smažené placky – a knedlíky, jež byly bez odporu přijaty do národního kulinářského repertoáru. V Dominikánské republice se jim říká „yaniqueques“ a „domplín“ – při bližším pohledu snadno odhalíme, že jde pouze o zvukovou – ne zcela přesnou – transpozici z angličtiny…. Chráněná údolí dominikánského středohoří jsou vhodná pro pěstování plodin i netropického charakteru, jako jsou např. jahody nebo jablka. Oblast Constanza zase proslula pěstováním „cepa de apio“ – kořenů kreolského celeru. Ty mohou být konzumovány samostatně, nebo zpracovány na vynikající krémovou polévku. Rybářské vesnice podél mořského pobřeží jsou spolehlivým zdrojem přísunu různých druhů mořských ryb a plodů. Mezi nejčastější patří marlin, mahi-mahi, dorado nebo humři. Dominikánská kuchyně ráda používá různé ingredience, jako je cibule, česnek, koriandr, lístky koriandru ancho (cilantro), aji cubanela (pepř) a oregano.

Ať už bohaté menu, nebo i jednoduché jídlo se na závěr neobejde bez spolehlivě úspěšného moučníku a tady je rozhodně na co se těšit. Základem většiny sladkých pokrmů jsou mléko a ovoce. Některé z nich jsou původní dominikánskou sladkostí, zatímco jiné jsou buď převzaty, nebo sdíleny se sousedy. „Flan“ a „quesillo“, „dulce de leche“, „tres leches“ – žádný z těchto moučníků není původem z Dominikánské republiky, přesto jde o nejvíce oblíbené. Typické dominikánské dezerty obsahují „majarete“ (sladký kukuřičný pudink) a také „mala rabia“ – sirupový kompot ze sladkých brambor a ovoce. Ananas, pomeranč, grep, papaya, či kokos pak jsou základní ingredience pro jednodušší dezerty. Nezřídka je ovoce dochuceno cukrem a ozdobeno skořicí nebo muškátovým oříškem. Nu a pokud jde o nápoje, výběr je neomezený. Kromě celé škály džusů a ovocných šťáv ze zdejšího ovoce nechybí pivo, méně často víno, ale zato bohatý výběr koktejlů a máte-li chuť – světově proslulých zdejších třtinových rumů. Přidáme-li si k lákavosti gastronomie celý zbývající balík lákadel Dominikánské republiky, kdo by váhal? Na ostrov se dostaneme třeba s cestovní kanceláří Rainbow Tours, která právě v těchto dnech výrazně posiluje na našem trhu cestovního ruchu a počítá se serií přímých letů z Prahy.

Miroslav Navara