JAK SE OBLÉCI DO HOR A PŘÍRODY VŮBEC

Hory i nížiny konečně zakryla bílá pokrývka, což spoustu turistů láká ven do přírody. Nemáme teď na mysli lyžování, ale pořádnou horskou tůru či pohodovou procházku zasněženou krajinou. Napadla nás zajímavá otázka, jak se nejlépe do přírody obléci?  A tak jsme se obrátili na odborníka, Vladimíra Bureše, výrobce českého outdoorového oblečení Faramugo. Jak sám o sobě tvrdí ,,Českého horo-krejčího“.

Nechci zde řešit extrémy..

 jak z hlediska místa pobytu, tak ani dle typu činnosti v přírodě. Zaměřím se na běžnou vysokohorskou turistiku v našich pohořích i okolních velehorách. Předpokládám, že málokdo jede do hebké náruče drsné přírody poprvé a neoplývá vlastními zkušenostmi ani přehršlí hadříků ve skříni (a které nebude chtít měnit z pouhé nostalgie, ať jsou, jaké jsou).

Princip oblékání do hor

Základem oblékání je princip cibule. Není jediným, ale nejrozšířenějším. Což obnáší více vrstev, mezi nimiž zbývá prostor pro cirkulaci vzduchu. Vlastně tak funguje i nafukovací karimatka či spacák. Proč to? No, když budu mít 2 vrstvy (v součtu o stejné gramáži) jako tenčí vrstvy 4, bude mně větší zima. Nejde totiž jen o tkaninu, ale právě o ten vzduch, zahřátý tělesnou teplotou. Vrstev může být celkem až 5, na vršek trupu. U „nožní“ části těla je to kapku jinak. Rozšířený názor je, že současné materiály princip cibule změnily, když spojují vlastnosti více vrstev do vrstvy jedné. Cože je ovšem jen částečná pravda. I celoroční pneumatika funguje, ale zimní či letní plně nenahradí. Rozdělme si oblečení na okrajové části těla, vrch a spodek.

Začněme drobnostmi 

Čepice, to je dost o zvyku. Záleží na podmínkách, jestli zvolit teplejší, každý má rád na hlavě něco jiného. Jen upozorním na 2 věci – neměla by na hlavě při delším nošení svědit (třeba na noc do spacáku) a měla by být použitelná pod přilbu (přece i turisté chodí žlaby a traverzy, kde padá kamení). Dobrým vynálezem jsou multifunkční šátky, nahradí tenkou čepici, ochrání krk před sluncem atd. Rukavice jsou základ, k omrzlým rukám přijdeme poměrně rychle. Tady bych „cibuli“ nedoporučil, ve více vrstvách jsou obvykle ruce napěchované, což zhorší krevní oběh. Prstové či palčáky? To záleží na podmínkách, co já osobně snesu. Také na tom, co míním podnikat. Dobrá volba jsou tříprstové, je v nich menší zima proti prstovým, ale stále ještě mohu fotit či manipulovat s přezkou batohu. Ponožky, to je velmi důležitá a hojně podceňovaná záležitost. Lépe jedny dobré, než vrstvit jich vícero. Jedny se nebudou po sobě posouvat a způsobovat otlaky. Měly by dostatečně hřát, odvětrávat, tlumit nárazy a sedět bez pootočení na noze. Toho všeho lze dosáhnout správnou konstrukcí i použitím více materiálů odlišných vlastností, na rozdílných partiích nohy. V botě musí zůstat dost volného místa, protože noha díky intenzivnímu výdeji kalorií „naroste“ o cca 0,5 cm. A pro úplnost k botám, kožené nebo syntetika? Kůže má nadále své opodstatnění, mj. kožené botky mají delší životnost. Na druhou stranu jsou kapku těžší a faktem je, že 1 kg na noze je jako 6 kg v batohu.

Bez trupu to nejde

Oblečení rozdělme na spodek a vrch. Vrchem začněme, můžeme zde obléci až 5 vrstev.

1. termoprádlo. Syntetická vlákna nenatahují vlhkost, odvedou ji na povrch, kde se odpaří. Neboli proniká ven skrze další vrstvy oblečení. Říká se, že termoprádlo, aby mohlo správně fungovat, by mělo být přiléhavé. A že nestudí. No, dle principu cibule není ani zde vzduchová vrstva zcela od věci a mě studí vše, co je vlhké. Také každému nesedne syntetika, často jde o nepříjemné a škrábavé materiály. Dnes jsou už na trhu tkaniny zcela jemné, třeba polyester prakticky nerozeznatelný od bavlny. Pokud nechceme mít s „umělinou“ nic společného, tak se nabízí materiály přírodní. Merino určitě, ale pozor na to, dlouho drží vlhkost. Na druhou stranu dobře hřeje. A ne vše, na trhu nazývané merinem, je tak jemné, aby tkanina „nekousala“ jako stádo potkanů. Doporučuji bambus. Pocitově chladí, naopak v zimě hřeje na úrovni bavlny. Nezapáchá, a to ani po delším nošení a je to příjemný a jemný materiál. A samozřejmě celá řada technologií umožňuje přírodní vlákna kombinovat s umělými. A jak by mělo takové triko vypadat? Dlouhý rukáv je lepší, ochrání ruce před sluncem, kdykoli jej vyhrnete. Což platí i u krku. U roláku dejte pozor na další vrstvy, nasčítá se jich více a krk tísní. Ale výrazné vykrojení u krku způsobí spáleniny od slunce.

2. ideálně lehká mikina z polartecu, stretche nebo fleece. Tyto materiály hřejí a dobře větrají od těla, tzn. propouští pot. Ale nezajistí nepromokavost ani větruodolnost. Zip vám umožní regulovat větrání, i když už sám cibulový princip je regulací, umožňující snížit či zvýšit počet vrstev dle podmínek.

3. obvykle vrstva poslední, aspoň do běžných podmínek. Dobře poslouží jakákoli „šusťáková“ lehká větrovka, ale pakliže jde o souběh větru i deště, pak sáhněme po membráně. Jen ta totiž splňuje (lépe či hůře) tři ne zrovna slučitelné věci. Nepromokavost, neprofoukavost a možnost odvětrat pot od těla. Nechci zde rozepisovat hodnoty Ret a typy membrán, to je na samostatný článek a řeší to jen skuteční „fajnšmekři“. Bohužel, je zde množství dezinformací a „marketingu“, materiály totiž neumí a ani nemohou umět zázraky. Samozřejmostí u membránových bund jsou přelepené švy a dobrý je výraznější přesah délky na zádech kvůli prochladnutí. A samozřejmě nesmí chybět kapuce s dobrým kšiltem i regulací. V ledovém vichru ji oceníte.

Co se týče spodku, tedy kalhot, zase jsme u těchto 3 vrstev. Jen upozorňuji, že takto za běžných teplot (třeba i při -5°C) nemůžeme s batohem chodit, bude nám příliš teplo. Takže určitě vynechejme vrstvu č. 2, tedy fleece. V batohu do hor v podstatě stačí prádlové spodky a membránové kalhoty. Přes den jsem přece v pohybu, zahřeju se, a pak stejně zalezu do chaty nebo do spacáku. Ovšem u spodního prádla na rozdíl od trička v daleko větší míře platí, že každý nesnese syntetické materiály. Což s oblibou stále řešíme i tou zavrhovanou bavlnou.
A proč 5 vrstev, když jsem uvedl jen 3? Protože na termotriko a fleece mikinu mohu dát v případě velké zimy a pobytu na jednom místě vrstvu další, třeba svetr z funkčního materiálu nebo softshellovou bundu. Obvykle na takovou bundu ovšem nedojde a jen zabere kupu místa v batohu. Softshell, lehce zjednodušeně řečeno, nahrazuje – a nepříliš dokonale bundu „membránovku“ a zároveň tu fleece mikinu. Tenký fleece je totiž nalaminován jako podšívka softshellu. Vrstva č. 5 může být peří (nebo podobný, lehký syntetický materiál). Což v běžných středoevropských podmínkách je luxusem, neodpovídajícím poměru doby využití proti době nošení v batohu.

Co k tomu ještě dodat?

Při výběru velikosti oblečení berte v úvahu, kolik vrstev budete mít na sobě. Oblečení do hor máme přece pro aktivní pohyb, nesmí nás nikde omezovat v rozletu. Často se v přírodě, bohužel, potkáme s vodou shora, tedy se sněhem a deštěm. Sníh neřešme, ať si sype, s tím si membrána poradí. A vodu vlastně také ne, s ní si stejně neporadí nic. Nejlépe, když prší, zalézt do stanu či chaty. Schováni pod pláštěnku nebo pončo chodit nemůžeme, utopíme se ve vlastním potu. Deštník ochrání jen z části a trvale blokuje jednu ruku. A co taková membrána? Přece je do takových podmínek konstruována? Ano, je, ale přírodní zákony platí i pro ni. V případě extrémní vzdušné vlhkosti není prostě kam odvětrávat a membrána-nemembrána, časem asi budeme mokří.

Vladimír Bureš, Faramugo