Novocirkusové orgie v Podkrkonoší

Jednou ho zkusíte a pak už nikdy nemůžete přestat… Ne, řeč zde není o heroinu, kokainu, ani o jiných tvrdých drogách, ale o novém cirkuse. O fenoménu, jenž v sobě mísí cirkusové disciplíny s divadlem a mnoha jinými žánry, a díky tomu nezná hranic. O světě, který ve Vás vzbudí euforii, a proto si získává stále více obdivovatel. Takže možná je opravdu návykovou látkou. Tak ho alespoň vidí Libor Kasík, zakladatel a principál trutnovského festivalu Cirk-UFF, jehož šestý ročník proběhne o víkendu mezi 3. a 5. červnem a přípravy právě vrcholí.

Festival Cirk-UFF se stal pojmem nejen ve světě nového cirkusu. Předloni jej například zařadil prestižní týdeník The Economist mezi devětadvacet událostí, které je dobré v roce 2014 na světě vidět. Jak to vlastně všechno začalo?

Nejpodstatnější byl fakt, že jsem víc jak před šesti lety zjistil, že se v Trutnově staví úžasné nové divadlo, které díky svým možnostem nemá v českých luzích a hájích de facto obdoby. A taky, že tam hledají ředitele. Takže jsem přijel, viděl, zaplaťpánbůh zvítězil a přestěhoval. A už od začátku mi bylo jasné, že součástí programu musí být nějaký festival, který bude probíhat jak v tomhle divadle, tak i v kouzelných trutnovských exteriérech. Jedním z prvních souborů, který jsme do Uffa pozvali, byl Cirk La Putyka, který tou dobou vlétl do našich divadelních vod doslova jako uragán. Tehdy jsem pochopil, že Uffo je pro nový cirkus ideálním prostorem. A že by byl hřích toho nevyužít.

A proč vlastně Uffo?

Protože se každý ptá a pamatuje si (smích). Chtěli jsme něco trutnovského, ale taky dvojsmyslného a při tom jednoduchého. Lámal jsem si s tím názvem hlavu snad půl roku, při tom jako bych ale stále věděl, že se v pravý čas vylíhne. Pamatuji si jako dnes, když mi kolegové z místní agentury ukázali s mírným strachem a trochou poťouchlosti v očích papírek s nápisem UFFO. Začal jsem se okamžitě smát a bylo rozhodnuto. Uffo Horn byl trutnovský básník a politik z devatenáctého století, takže Trutnováci vědí. Ostatní se ptají, jestli je to zkratka nebo Unidentified Flying Object. A všichni si ten název pamatují.

Za oněch dosavadních pět ročníků se na Cirk-UFFu představilo mnoho souborů a performerů. Co bude patřit mezi hlavní letošní lákadla?

Je toho spousta, ale určitě světová premiéra americko-německého projektu Filament. V něm se na jevišti setká osm špičkových akrobatů pod vedením Josepha Pinzona, dříve působivšího například v Cirque du Soleil. My ten projekt koprodukujeme, takže mu můžu vlastně říkat americko-německo-český… Já osobně se také strašně těším na Davida Erikssona s jeho novým představením Pink on the Inside. David je hvězda, legenda a skvělý člověk zároveň. Jeho schopnosti jsou naprosto neuvěřitelné a nové představení je jen umocňuje. A protože Cirk-UFF tradičně probíhá i venku, vybrali jsme jednu skvělou zahraniční záležitost právě i pod širé nebe. Bude to francouzská Compagnie Barolosolo, jejíž produkce se odehrává ve vodě. Myslím, že tyhle úlety jsou přesně tím, co dělá Cirk-UFF Cirk-UFFem. Výtečná je ale třeba i dvojice francouzských akrobatů Coline a Valentin, které si diváci mohou pamatovat z představení Dolls Cirku La Putyka, které jsme na Cirk-UFFu premiérovali před dvěma lety. Letos přijedou se svou show Championat, což je taková velmi vtipná a velmi intenzivní dvacetiminutovka. A protože je 20 minut málo, bude tahle show „pouze“ jedním dílem takového cirkusového trojboje s názvem Uno? Due? Tre!, jehož součástí budou i mladí čeští „cinkouši“, neboli Cink Cink Cirk a představení 3CM Vojty Fülepa a Šárky Bočkové. Do Trutnova samozřejmě přijede spousta dalších českých souborů. Těžko je vyjmenovávat všechny, ale opominout bych neměl další premiéru festivalu – představení Happy Hour souboru Squadra Sua nebo Bratry v tricku. Ti, pokud se nemýlím, u nás vystupovali doposud každý rok.

Zmínil jste české soubory – jak jsou na tom v porovnání s těmi zahraničními?

Česká scéna je oproti velmocem jako Francie, Kanada, Austrálie nebo i Švédsko a Finsko stále úzká. Chybí nám školy, širší zázemí. Ale je úžasné, když můžete sledovat rozvoj a růst řady našich souborů, a to po umělecké i technické stránce. Jedna z nejlepších věcí na cirkusu je intenzivní pocit svobody, který se projevuje jak v tvorbě, tak v jednání lidí, kteří se v téhle branži pohybují. Obzvlášť samozřejmě umělců samotných. A byť dostat se do špičky vyžaduje obrovskou horu práce, nikdy bych v souvislosti s novým cirkusem nepoužil slovo dril. Pro lidi, kteří se mu věnují, je to láska a životní styl, který je spojen právě s volností. A i proto je cirkus velmi mezinárodní záležitost, čímž se vracím k českým souborům a performerům. Někteří, obzvláště mladí, odcházejí studovat do zahraničí, jiní třeba pracují na mezinárodních projektech, kde mají šanci se hodně naučit. Za dobu, co se v cirkuse pohybuji, zřetelně vidím, že Česko je na světové cirkusové mapě stále viditelnější zemí. A jsem rád, že tomu napomáhá i náš festival.

K Cirk-UFFu a k novému cirkusu obecně patří ale i doprovodný program. Pokud vím, vyhlášené trutnovské „Garage party“ v podzemním parkovišti pod Uffem vznikly právě při Cirk-UFFu…

To máte naprostou pravdu, v tomhle jsme myslím také tak trochu výjimeční, nevím o divadle, jehož podzemní garáže by sloužily občas i jako místo pro podobné elektronické produkce. Letos ale do uffopodsvětí sestupovat nebudeme. Offprogram stavíme tentokrát spíše na s cirkusem propojených kapelách. Třeba švédská partička Sirqus Alfon, to bude solidní odvaz.

Díky za rozhovor a hodně štěstí.

Více zde