Toulky Lotyšskou gastronomií…první část

Kamarád mě poprosil..

zdali bych na své cestě do Lotyšska neudělal reportáž pro jeho Gastrovýlety. Trvalo to sice déle, ale nakonec jsem se odhodlal, a i když nemám dostatek fotografií, které jsem tak rád pořizoval, neboť cesta byla dobrodružná a došlo i na krádež mého fotoaparátu. Některé fotografie jsem však přeci jen zachránil. Zvu vás tedy na výlet Lotyšskem přátelé a doufám, že si jej budete užívat stejně tak jako já. Na cestu jsem se vypravil na konci června, kdy je v Lotyšsku nejtepleji a to okolo 30 °C.

Tržiště..

Po cestě letadlem přes Frankfurt jsme byli vyhládlí a tak jsme se hned po příletu vrhli na místní vyhlášené tržiště, které je největší v Pobaltí. Místní trhovci mají vždy všechno čerstvé a dorozumíte se zde nejen lotyšsky ale i rusky a anglicky. Povětšinou starší paní a báby kořenářky vám vyjdou vstříc, ať už chcete nakoupit speciální a vynikají žitný chléb (mnoha variací a příchutí) a nebo si vybrat z místní nabídky ryb v rybím pavilónu. Ryby tu mají sušené, solené, čerstvé, uzené, smažené, obalované, nakládané, mořské, říční i jezerní,  zkrátka vše co si dovedete jen představit.

Hlavním vývozním artiklem jsou však plechovky se šproty, jmenují se Zlato z Rigy (Rigas Gold) a jsou to opravdu delikatesní jemně uzené rybyčky, které se již po sto let, vyvážejí do celého světa. Hlavně do Německa a Ruska. V Německu jsou také velmi oblíbené a ceněné mléčné výrobky z Lotyšska, pro svou kvalitu a chuť. Zvláštní tvaroh a vynikající smetanové jogurty se staly téměř legendou již od středověku. Neboť Lotyšsko bylo asi 400 let pod nadvládou německých pánů a teprve v roce 1918 si vydobylo samostatnost stejně jako ČR. Ovšem plně samostané se stalo až po tzv. Písňové revoluci v letech 1986-91. Kdy také proběhla akce živý řetěz skrze Baltské státy a tím i poslední odpor proti Sovětskému Svazu.

Ale zpátky k našemu tématu. Lotyšsko je už pro svou polohu rybářskou velmocí, různé továrny a manufaktury na ryby jsou rozeseté po celém jeho pobřeží a to tvoří téměř polovinu z jeho hranic. Rybářské bárky i velké rybolovky brázdí moře v různě početných hejnech, od soumraku do úsvitu. A rackové, lačnící po zbytcích ryb kolem nich neustále krouží v oblacích z křídel.

Také travnatá a rovinatá půda plná řek a přírodních jezer, je velmi vhodná pro chov dobytka, převážně krav dojnic, francouzských plemen na maso ale i specifického druhu tzv. Modrých krav, které žijou v oblasti mokřadů a rašelinišť. Toto plemeno se nevyskytuje nikde jinde, zdejší bažinatá strava, dává kravám specifickou modrou barvu, jsou to velmi houževnaté a odolné krávy, které ale kromě své barvy, nemají žádné specifické využití. Jen jejich mléko má mírně minerální příchuť a je velmi zdravé.

Tržiště v Rize je vlastně pozůstatek hangárů z 1. Světové války, každý hangár je určený pro jiné potraviny a to: Ryby, maso, zeleninu a pečivo se sladkostmi. Na prostranství před hangáry se také nachází otevřená tržnice se zeleninou, ovocem spolu s různými druhy hub a koření.

V Rize se nachází několik takovýchto tržišť, ale toto je největší, mají zde příznivé ceny a povětšinou jen bio výrobky z farem, nebo domácího chovu.

Lesy, louky, jezera..

V Lotyšsku je například chození na houby jiným zážitkem než u nás, Lotyši houby sbírají hojně, ale protože jich je pětkrát méně než Čechů a to na stejné rozloze, nepotkáte v lesích živáčka. Leda spoustu zvěře a ptáků a také specifických bobulí které u nás nerostou. Specielně třeba tzv. Medvědice, které jsou vhodné na zavářku i na marmelády, chutnají něco mezi ostružinou a borůvkou. Rostou však většinou na mokřadech a tak musí být člověk opatrný na to kam šlape. Sbírají také u nás neznámé houby, jako je ryzec šeredný, který se musí hodinu vařit a potom se namele na mlýnku na maso a dělají se z něj houbové kořeněné placky. V lesích zde nenajdete buky, ale za to spoustu brusinek, které se opět rozváží do celého světa, i u nás v obchodech jsou ty sušené většinou z Lotyšska. Brusinky spolu se smetanou se hojně využívají do většiny pokrmů ať už sladkých či masitých. Svíčkovou tu pochopitelně neznají, ale i tak dokážou k jakémukoli masu přidat brusinky navrch.

Specifickým pokrmem je také skvělá chlebová polévka. To se vezme černý žitný chléb, nakrájí se na kostičky, upraží v troubě, pak se namele, nebo nastrouhá a vaří s medem a mlékem v hrnci, nakonec se přidá šlehačka, vše se nechá vychladnout v ledničce a při servírování přijde  brusinková marmeláda navrch. Vynikající i jako dezert.

Další specialitou je studená polévka z červené řepy nebo teplý salát z hovězího jazyka, ryb, červené řepy, majonézy a koření, který se podává spíše slavnostně na svatbách a jiných radovánkách.

Polévka kterou jsem ochutnal já se jmenuje „plovoucí ostrov“, je to uvařená krupice s rebarborou na sladko a našlehaná do jakési pěny, podávané horké a plovoucí ve studené polévce z mléka a kompotové šťávy. V Létě velmi osvěžující.

Lotyšský venkov je jiný než u nás, skoro zde neexistují vesnice, krajina je tvořena rozesetými staveními, zhruba 300m od sebe, většina lotyšů má nějaký dům na venkově, nebo zde rovnou žijí. Vlídná příroda a panenská jezera přímo vybízí k rybolovu, procházkám, nebo koupání na Adama a nemusíte se zde bát, že vás bude soused špehovat přes plot. Celá polovina Lotyšů žije na venkově, nebo na pobřeží. Zdejší pláže jsou v létě velmi oblíbené a patří k nejčistějším na světě, jsou také pravidelně udržované, v létě

sem míří mnoho Rusů ale i Němců či Angličanů do známého letoviska Júrmala. Jezdí sem ruské popové hvězdy ale i Shakira, Vondráčková či Karel Gott.  Léto je kratší a trvá opravdu dva měsíce. Koupání jsem si užil, neboť písečné dlouhé pláže přímo vybízí k procházkám na mírném slunci, moře má většinou 22 °C, což není mnoho, ale na osvěžení je to výborné. Teplota vzduchu se pohybuje kolem 33 °C.

Na plážích je většinou spousta zajímavých míst od středověkých rozvalin, po široké řeky a bažiny až po surfařské pláže, stánky s občerstvením a majáky.  Zajímavé jsou také velké písečné duny, které jsou i v lesích, neboť zde nemají skalnaté podloží, celé Lotyšsko se nachází na obřích dunách a píscích z pravěkého jezera. Což je zajímavé, neboť pobřeží se na některých místech mění každý rok o několik stovek metrů, podle toho zda moře písek naplaví nebo odnese. Některé majáky proto stojí i několik kilometrů ve vnitrozemí uprostřed lesů a jiné zase mnoho kilometrů v moři, vzdálené zrakům lidí na pobřeží. Tato romantická krajina se velmi odráží i v nátuře místních lidí, kteří jsou příjemní, srdeční a umí si krátké léto opravdu užít.

Svátky a slavnosti..

Hlavním svátkem je Svatojánská noc tzv. „Jáňi Nakty“, která se odehrává za letního slunovratu, tento svátek trvá celý týden. Je velmi podobný našim čarodějnicím. Na kopcích se staví vatry a večer se zapalují, lidé tančí kolem za zpěvů nebo za doprovodu tradičních nástrojů. Noc trvá zhruba jen 3 hodiny a i tak je pořád dost světla na tanec, ráno se přivítá slunce opět zpěvem, muži se pak běží vykoupat do nebližšího jezera a ženy válejí sudy z kopce dolů. Je to vesměs velmi veselá oslava svátků léta, při níž se hoduje a popijí místní pivo, které je opravdu skvělé. Převážně tmavší mok, bývá většinou nefiltrovaný a silnější než u nás. Hutné kouřové aroma se skvěle hodí, k uzenému boku, nebo k uzeným rybám.

Jednou za pět let, se koná v Rize velký svátek zpěvů a tanců, kam se sjíždí sbory z celého Lotyšska, ale i z jiných států, je to taková zpívací spartakiáda. Tento svátek a písně jsou zapsané i v UNESCO, neboť lotyšský jazyk je již vzácný a má velmi starou a zajímavou historii, písně mohou být psané uzlíkovým písmem nebo vetkané do vzorů na krojích, a některé písně jsou staré i 2000 a více let. Letos jsem měl příležitost se této události zúčastnit a bylo to opravdu velkolepé a magické, když zpívá 15 000 lidí naráz je to neskutečné.

Při těchto slavnostech jsou všude různé stánky s jídlem jako pirožky, placičky, kefírové koláčky, bramborové spirálky, sušené ryby a místní pivo. Bohužel, mě při těchto oslavách okradli, ale jinak jsem si to náramě užíval. Následná návštěva policie a české ambasády, jen okořenila můj výlet a já s novým pasem, vyrazil vstříc čerstvým dobrodružstvím a rybám.

Ještě bych se chtěl zmínit o tradici svateb, které trvají většinou tři dny a neobejdou se bez pořádného pohoštění, pití piva a vodky v sauně, či rybolovu (alias kdo chytí první rybu, bude hlava rodiny). Na svatbu též většinou vtrhnou obyvatelé nebližší vesnice, převlečení za cikány a nutí všechny tancovat, pít a vůbec pořádně to rozjet. K takovýmto svatbám, mají  připravené speciální velké dřevěné sruby (až pro 100 osob), většinou na břehu jezera, kde celá veselice probíhá.

Na vánoce pak většinou pečou pirožky s masem a dělají hrachovou kaši s klobásou a opečenou cibulí. Nedělají tolik sladkostí a vánočního cukroví jako my, ale většinou kupují čokolády a konfetky v obchodech. V Rize je totiž také velmi dobrá čokoládovna Laima, která dělá výborné bonboniéry a čokolády.

V příštím díle se vydáme do restaurací a za  gastronomii ryze jen v Rize.

Fotogalerie: