Ve znamení Šumavy

Jak nejlépe si užít slunečné podzimní dny? Já doporučuji v přírodě. Není nutné jezdit daleko za hranice, stačí si vyjít kousek za město nebo vesnici. Chvilky na čerstvém vzduchu jsou vždy povzbuzující.

Předpověď počasí na poslední říjnový víkend zněla jasně – slunečno. A tak hurá na ŠUMAVU.

Byla to má první návštěva tohoto kraje, tedy pokud nepočítám letní dovolenou na jachtě na Lipně. O zážitky z lodi, nocleh a stravování, se také někdy ráda podělím, ale zpět k podzimnímu pobytu na Šumavské Modravě.

Modravu, jakožto místo k pobytu, jsme velmi preferovali a to z několika důvodů. Především to byl pro nás ideální výchozí bod na treky a okolní stezky jsou vhodné i pro jízdu s dětským kočárkem. Při hledání ubytování jsme lehce narazili, jelikož všude bylo obsazeno. My dětmi nedotčení jsme si neuvědomili, že byl čas podzimních prázdnin. V žádném případě jsme nepodlehli panice a úspěšně jsme zamluvili nocleh v PENZIONU U PSTRUHA.

Nejsme nároční, takže jsme byli spokojeni i s lehce retro ubytováním, které nás ale mile překvapilo. Penzion U Pstruha dříve sloužil jako rekreační středisko pro zaměstnance ČSOB a nyní je určen pro širokou veřejnost. Areál je v samém srdci Modravy, pozn. všechno je tam kousek od sebe, a je tvořen dvěma obytnými a technickými budovami. Součástí je také restaurace, klubovna a společenská místnost. V přilehlém venkovním areálu se nachází hřiště, ohniště, venkovní gril a dostatek parkovacích míst. Vše tam měli čisté a uklizené a co musím zdůraznit, personál by dostal jedničku s hvězdičkou. Za co? Díky jejich přátelskému až rodinnému přístupu se náš pobyt na Šumavě stal příjemnějším. Ráno připravena snídaně formou švédského stolu. Nechyběly ovesné vločky, výborné marmelády, domácí med, koblihy, jogurt či puding a ovoce. Já jsem ráno upřednostnila vajíčka, sušenou šunku, salámek, sýry a zeleninku. Pečivo bylo čerstvé a křupavé. Všichni jsme si pořádně nacpali břicha na celodenní plánovaný první výlet k Tříjezerní slati a Vchynicko-Tetovskému kanálu.

Pokud máte děti, nebo chcete vyrazit na kolo, tak vřele doporučuji vyrazit tímto směrem. Upravené stezky vhodné i pro výlet s kočárkem, starší děti mohou vzít inline brusle nebo koloběžku a výlet si tak zpříjemňovat aktivněji. Mě to tam nadchlo natolik, že tam chci znova i s kolem, abych si to tam mohla vše projet. Naše okružní trasa měla přibližně 12 km, které jsme rozložili cca do 5 hodin i se zastávkou na oběd. Zpáteční část naší cesty vedla podél kanálu, po kterém se dříve splavovalo dříví. Kolem jsou i informační cedule, na kterých se toho dočtete mnohem více. Po návratu zpět do Modravy jsme se rozdělili na dva týmy. Jeden šel posedět do restaurace na teplý čaj a druhý, ve které jsem byla i já, jsme se šli projít podél Modravského potoka, kde žijí bobrové. Spousta stromů, které úspěšně ohlodali a také hráze, které si postavili. Jsou to opravdu stavaři jedna radost, ale jak pro koho. Večer nás čekalo příjemné překvapení v restauraci, jelikož páteční večer se nás majitel zeptal, jestli máme nějaké přání a kamarádka řekla, že by si dala mrkvový krém, který tam ochutnala i odpoledne na svačinu, ale bohužel už nebyl. Majitel nás informoval, že se zeptá kuchaře, jestli by na sobotu šel připravit, ale že je v plánu jiná polévka. Ještě jsme pak řekli, že máme všichni chuť na lívance, které nebyly v menu, tak se jen zdvořile zeptal na počet ks a zda s ovocem a šlehačkou? Naše odpověď byla jednohlasná – ano. Dostali jsme příslib, že v sobotu bude vše pro nás připraveno. Nastala naše sobotní večerní siesta a lívanečky i mrkvový krém pro nás kuchař Honza připravil. Navíc jsme si ještě objednali svíčkovou a zhřešili jsme i se smažákem. Lívanečky byly s borůvkovo-povidlovou marmeládou, která byla fenomenální. Všichni jsme si pochutnali. Za sebe musím říct, že tento lidský přístup k zákazníkům je mi bližší a nemusí být ani servis extra vyšperkovaný, stačí, když je vše čisté a pokrmy chutné. A tak tomu tady opravdu bylo.

Zklamáním se pro nás stala páteční návštěva vychválené restaurace a pivovaru Lyer, kde jsme šli na večeři. Jeden člen naší skupiny byl ve zmiňované restauraci před měsícem a byl nadšen, bohužel tentokrát tomu tak nebylo. Z mého úhlu pohledu cena jídel neodpovídala pokrmu, který byl servírován. Za dané ceny bych očekávala něco víc, alespoň salát ochutit nějakou zálivkou, ne jenom položit na listy salátu jeden hermelín, ale o to by tak ani nešlo, ale i samotný personál, nejenom mne, velmi zklamal. To, že pořád kolem nás chodili na terasu kouřit, to byla jedna z prvních negativ na mne působících a druhou byl fakt, že číšníkům nepřišlo hloupé stoupnout si přímo před obrazovku, na které byl puštěn nějaký sportovní zápas a zběsile jej sledovali. Kdyby to alespoň dělali nějak skrytě, ale toto mi přišlo nevhodné. Rozhodně vím, že já do této restaurace v Modravě už nezavítám, ale možná, že jen měli „špatný den.“ Každopádně nesmím zapomenout ještě nezmínit nedělní návštěvu restaurace U všech kukaček. Po cca 6 km procházce jsme byli rádi, že konečně usedáme někde na oběd. Díky krásnému slunečnému počasí jsme mohli zůstat na venkovní terase. Nabídka nás velmi mile překvapila, jelikož obsahovala takové pokrmy, které velmi často na jídelním lístku nenajdete. Na výběr byla jídla z různých koutů světa. Když jsme zahlédli, co servírují ostatním hostům, tak jsme dostali chuť na vše. Příprava jídel byla cca do 20 – 30 minut a chuťové buňky byly náležitě uspokojeny. Já jsem nemohla neochutnat francouzskou cibulačku, která byla výborná a pak mi na stole přistál talíř s tureckým kebabem z jehněčího a hovězího masa na jehle s grilovanou zeleninou, čerstvě upečeným pita chlebem a česnekovým dipem. Vepřová panenka v chimichuri omáčce s hráškovým pyré nebo dušená hovězí líčka s bramborovou kaší, které si objednali ostatní, byla také fenomenální.

Co dodat, víkend na Šumavě jsme si náležitě užili a to jak po stránce gastronomické, tak i turistické. Všem vřele doporučuji! ……. Mici …