Za vinařskou raritou na jih Burgenlandu

Konal se tu 7. ročník novinářského vinobraní

Polovina září, jeřabiny už jsou červené, rána chladná – letos obzvláště, ale v principu je čas babího léta. Nu a to je současně čas vinobraní, kdy vinaři sklízejí plody své celoroční práce. Je tomu už sedm let, co klub novinářů cestovního ruchu ve Slovinsku přišel s nápadem uspořádat vinobraní, kterého se zúčastní pouze novináři a ti pak z oblasti, která je pozve, napíší, natočí a odvysílají reportáže. Z nápadu se vyvinula tradice a letos se uskutečnil již 7. ročník, navštívený novináři již z pěti zemí,  pozvaný vinaři z rakouského jižního Burgenlandska. Ti totiž se mají čím pochlubit – vyrábějí víno, jaké nemá nikde jinde obdoby. No řekněte, kdo z vás již ochutnal víno značky Uhudler?

Jeho původ sahá do druhé poloviny 19. století, kdy mšice révokaze ničila evropské vinice. Z obranných důvodů byly dovezeny z Ameriky bílé i červené rezistenční odrůdy, křížily se s domácími a americké hybridy jako Othello, Isabella, Noah, Concordia, Clinton, Elvíra, či Ripadella v jižním Burgenlandsku nakonec zdomácněly. Mají rezistenční kořeny, vršky odolné vůči plísním, nemusejí se prakticky vůbec chemicky ošetřovat. Dnes ceněná vlastnost, vždyť „bio“ je ve velké módě…

Název Uhudler je skloňován především ve spojení s městečkem Heiligenbrunn. Je atraktivní díky množství vinných sklípků, z nichž většina nabízí především Uhudler. Na téměř tříkilometrové vinné stezce jich zaznamenáme více než stovku. Často jsou tři až čtyři sta let staré a samozřejmě památkově chráněné. Nejsou zahloubeny do země, jsou pouze přízemní. Dobrá polovina z nich má ještě stále tradiční slaměnou střechu.

Jak název Uhudler vlastně vznikl? Nejčastější výklad říká, že po vydatném konzumu tohoto vína pohled pijáka připomíná tvářnost výra (Uhu v němčině znamená výr velký).  Naším průvodcem lokalitou i degustacemi byl známý rakouský herec, režisér, dramaturg a hlavně – inspektor Kunz ze seriálu Komisař Rex. – Martin Weinek. Upozornil na ojedinělou chuť lesních jahod a rybízu, provázenou na patře příjemnou suchou kyselinkou. Dodal, že z hroznů Uhudleru se připravuje i marmeláda s výraznou jahodovou vůní, ovocné šťávy, jemné octy, ale i čokolády, uzeniny, sýry, či dokonce polévka. Dnes se Uhudler zpracovává z nešlechtěných hroznů metodou starou tři sta let. V závislosti na odrůdě a oblasti, odkud pochází, se barva výsledného produktu pohybuje od světle krémové, až světle žluté u bílých hroznů, až po růžovou až světle červenou u hroznů modrých.

Mimo oblast se nevyskytuje ani neprodává, v jižním Burgenlandsku se však nalévá ve všech vinařstvích a pěstitelských obchůdcích, kde je k dostání i jako vyhledávaný, naprosto originální suvenýr. Nechybí přirozeně ani v restauracích.  Názory na něj se liší – znějí jak slova pohrdavá, tak naopak ocenění jeho jedinečné ovocné chuti. V každém případě Uhudler je dnes chráněná značka a lze ji používat pouze v několika okresech. V rámci Evropské unie má tento vinařský unikát pro svou existenci časově omezenou výjimku, ale místní jsou přesvědčeni, že své oblíbené víno budou moci dělat i nadále. Během času Uhudler prošel mnoha peripetiemi. Jako údajně zdraví škodlivý jej zakázal v roce 1938 konzumovat prý osobně Adolf Hitler, Toto opatření platilo neuvěřitelných 55 let. Později byla výroba povolena, leč pouze pro osobní spotřebu. Má se zato, že ne, že by jeho pití vedlo k oslepnutí, jak tvrdili jeho odpůrci, ale proto, že se mohl na rozdíl od běžných odrůd pěstovat bez ošetřování pesticidy, tedy levněji a pěstitelé normálních odrůd chtěli eliminovat konkurenci. A jak to bývá (vzpomeňme jiných prohibicí), zákaz vedl naopak k rostoucí popularitě jahodami vonícího moku a dramatická, táhlá historie stvořila z vína Uhudler skutečný pojem.

Setkali jsme se i s několika dalšími protagonisty lokality a jejích produktů. Např. Matthias Mirth provozuje hotel, vinařství, výrobu potravin a dokonce kančí farmu, kde chová surovinu pro své vlastní uzeniny. V jeho baru se najde i 38 % ní Uhudler likér. Pozval nás na oběd, jehož menu sestávalo ze čtyř chodů, vždy obsahujících v nějaké formě Uhudler. Sběr hroznů jsme si zkusili na vinici Josefa Pfeiffera, starosty Eltendorfu, jehož děda stál u zrodu zdejší Uhudlerské tradice. Také zde došlo k malé degustaci a nebyli jsme zklamáni. Jeho sklípek se vyznačuje zajímavostí – vinnou samoobsluhou. Na naše tázavé pohledy se smíchem odpověděl: „ano, první den v kaslíku peníze nebyly – ale druhý den se tam objevily s omluvou, že zájemce, který možnosti osvěžit se Uhudlerem neodolal, přesto že neměl  peníze s sebou a tak je přinesl o den později, Pak už peníze nechyběly nikdy – a nezřídka o něco více, než byla skutečná cena“…  Náš program byl navíc doplněn návštěvou farmy Himan na návrší nad Rudersdorfem. Tady vznikají rozmanité druhy octa, ale i další výrobky, jako džemy, mošty, marmelády, destiláty. Vyznačují se jemností a celou škálou chutí, dovolujících v kuchyni dosahovat zajímavých efektů.

Naše toulka jižním Burgenlandskem byla o vinobraní. Destinace je však zajímavá ve všech směrech. Množství kulturně historických památek, muzeí, galerií, společenských událostí, uměleckých vystoupení, koncertů, festivalů a výstav je nepřeberně – a to vše nějakých pět, pět a půl hodiny jízdy autem. Takovému výletu věnovat část svých volných dnů v roce stojí nesporně za to…Ubytovat se můžete třeba z romantických důvodů v penzionu „inspektora Kunze“ z Rexova seriálu.

                                                                                                                            Miroslav Navara